Jak žít v přítomném okamžiku

💫Téma, které řešíme všichni… a proto je tu pro Tebe těchto pár řádků…

💫Ať už si ráda o bytí v přítomnosti přečteš text sama a nebo máš raději poslech, můžeš si vybrat, co je pro tebe příjemnější.

Co je vlastně bytí v přítomnosti? Často to slýcháme a někde uvnitř sebe i víme, jak je to důležité, ale stejně se tím úplně neřídíme, protože náš vnitřní autopilot je naučený jinak. Vnějších podnětů je mnoho a myšlenek, které přináší vzpomínky je nespočet, těch které utíkají do budoucnosti pod pláštěm strachu ani nemluvím… a to každý den.

Jak si tedy umět stále připomínat důležitost přítomného okamžiku, když se nám může zdát, že to snad v tomto světě ani není možné…?

Kolikrát jsem si sama všimla, že moje mysl utíká – jednou do minulosti, kde rozebírám, co jsem mohla udělat jinak, podruhé do budoucnosti, kde už se snažím mít všechno naplánované. Jenže právě tehdy mi uniká to nejcennější – okamžik, který se děje teď.

Žití v přítomnosti není jen o klidu nebo o meditaci. Je to schopnost opravdu vnímat, co se právě odehrává. Ten šálek teplého čaje v dlaních. Slunce, které se na chvíli prodralo mezi mraky. Úsměv někoho blízkého. I obyčejné ticho.

Když jsme v přítomnosti, naše mysl přestává přehrávat scénáře „co kdyby“. A právě tehdy cítíme lehkost. Věci jsou takové, jaké jsou – a my je můžeme přijmout i prožít naplno.

Minulost už nezměníme. Budoucnost si teprve tvoříme. Ale přítomnost je dar, který nám unikne, pokud ji pořád odsouváme.

Často máme tendenci říkat si: „Začnu žít víc v přítomnosti, až… až budu mít méně práce, až se uklidní situace, až si najdu čas.“ Jenže právě to je iluze. Přítomnost není něco, co se dá odložit na později. Nelze ji „začít žít“ zítra, protože zítra už bude mít svou vlastní přítomnost. Pokud ji neuchopíme dnes, neuchopíme ji nikdy – pořád nám bude unikat.

A víš co? Čím víc jsem se učila zastavovat, tím víc jsem začala vidět krásu v maličkostech. A právě tyhle malé okamžiky se nakonec staly těmi největšími. A ano, stává se mi, že někam ve své mysli utíkám, ale snažím se, si to připomínat…

Když jsem začala víc vnímat přítomný okamžik, zjistila jsem jednu zásadní věc – život není někde „tam vepředu“. Není to cíl, který jednou dosáhnu, když odškrtám všechny úkoly a budu mít vše pod kontrolou. Život se odehrává právě teď. V každém nádechu, v každém pohledu, v každém slovu, které řeknu nebo uslyším.

A přesto je to tak těžké. Naše mysl nás neustále tahá pryč – do minulosti, kde vznikly například pocity viny, a do budoucnosti, kde nás čekají obavy. Jenže ani jedna z těchto cest není skutečná. Minulost už je jen příběh v naší hlavě. Budoucnost je jen obraz, který se možná stane, možná ne. To jediné, co máme doopravdy, je teď.

Začala jsem si klást otázku: Jak chci prožívat svůj den, když se večer ohlédnu? Chci si pamatovat, že jsem byla duchem nepřítomná, utopená v myšlenkách, nebo že jsem se dokázala zastavit a vnímat třeba i úplnou maličkost?

A právě v těch maličkostech se často skrývá největší kouzlo. Když se soustředím na to, co je teď – na chuť jídla, které jím, na barvu oblohy, na zvuk hlasu někoho, koho mám ráda – všechno se zpomalí. Přítomnost se stane pevnou půdou pod nohama a já najednou nepotřebuji nikam spěchat.

A nejsem jediná koho je právě toto téma. Přítomnost je naše rozhodnutí teď… Minulost nedefinuje to kým jsi. Nemusíš se utápět v nezdarech, nemusíš žít křivdy… Můžeš se rozhodnout pro změnu. A říkáš si, ano rozhodla jsem se už tolikrát, ale proč se stále vracím?

Protože ve svých těžkostech možná zapomínáš a je důležité si to přípomínat stále.

Proto jsem vytvořila malbu z kolekce Rebelky.

Rebelka je bytost, která se rozhodla, ve svém podání neztvárňuje boj- ten tvrdý boj jak ho známe, ale jako světlo. Světlo, kterým nám dává svou sílu.

A Rebelka v Srdci přítomnosti žije Tady a teď.

Jak se tedy cítíš teď? To je upřímná otázka, která vyžaduje Tvou čistou pravdu.

Začni dnes s láskou k sobě. V přítomnosti…

Děkuji za přečtení, s láskou Katerija